Od osady k modernímu městu

Jablonec nad Nisou je typickým dítětem překotného gründerského období, které zcela ovlivnilo jeho tvář. První zmínka o osadě „Jablonecz“ pochází z roku 1356, z konfirmačních knih pražského arcibiskupství. V roce 1469 byla obec vypálena lužickými vojsky, bojujícími proti Jiřímu z Poděbrad, a ještě v roce 1538 je v Zemských deskách místo uváděno jako pusté.  Změna přichází až s novým majitelem maloskalského panství Janem z Vartenberka, který začíná stejně jako další renesanční šlechtici na svém panství podnikat. Dostatek dřeva i vody předurčil další osudy Jablonecka, které se po příchodu sklářů z Lužických hor a Saska stává sklářskou oblastí evropského významu. Po prvním neúspěšném pokusu dalších majitelů panství, hrabat Desfoursů z května roku 1706 se také konečně dočkal Jablonec povýšení na městys z popudu nového majitele maloskalského panství Franze Zachariase Römische císařským rozhodnutím z 21. dubna 1808. Jablonec měl nicméně stále spíše charakter podhorské vesnice, jejíž skromné centrum tvořil kostel s farou, školou, špitálem a zájezdním hostincem Zlatý lev.

…

Po svém povýšení Jablonec sice získal jistá privilegia, včetně práva konat trhy, ale ty prakticky nebylo kde pořádat. Z tohoto důvodu byl ještě téhož roku pověřen panský inženýr Johann Benesch vypracováním regulačního plánu. Výsledný projekt tak byl prvním pokusem o vytvoření skutečného centra a následně bylo nové náměstí, nazvané Alter Markt (Starý trh, dnešní Mírové) vytyčeno. Roli hlavní komunikace plnila ulice Komenského, jež náměstí spojovala s kostelem. V této době se již také ke slovu dostává bižuterní výroba (tzv. krystalerie), která na Jablonecko přišla z nedalekého Turnova a Hodkovic nad Mohelkou, aby zde prošla nebývalou konjunkturou. Ta se odrazila v dalším povýšení Jablonce, tentokrát na město v roce 1866, jehož symbolem se stala radniční budova (1867–69), Ludwig Seidemann, Gustav Sachers) na Dolním náměstí.

text

S rozvojem průmyslu tak šel ruku v ruce i stavební rozmach města. Urbanistickou koncepci poznamenala dramatická a značně svažitá konfigurace městského intravilánu. Proto bylo v roce 1864 druhé náměstí, zvané Neuer Markt (Dolní náměstí), vytyčeno při úpatí svahu, na němž se nachází Mírové náměstí, se kterým bylo spojeno dvěma spádnicovými ulicemi (Lidická a Kamenná). Díky nově vytyčené Soukenné ulici došlo konečně k lepšímu zapojení kostela sv. Anny a historického jádra do organismu nově vznikajícího města. Důležitý moment představovalo také zřízení císařské Krkonošské silnice v letech 1847–51, spojující Liberec s Trutnovem. Silnice vedla od Liberce přes Vratislavice nad Nisou, Proseč nad Nisou do Jablonce, kde procházela městem skrze dnešní ulici Libereckou a Mírové náměstí a odtud dále směrem do hor, přičemž její průběh se shoduje s dnešní ulicí Podhorskou, jednou z hlavních tepen města, kolem níž vznikla nová velkorysá historizující a později secesní řadová zástavba, tvořená výstavnými exportními domy.

text

Další rozšíření Jablonce, jehož autorem byl inženýr Gustav Müller, proběhlo prakticky všemi směry. V roce 1880 došlo k vytyčení tzv. zahradního města severně od centra, vilové čtvrti ohraničené ulicemi Generála Mrázka, Liberecká, Rýnovická, Větrná a Palackého. I přes svou přísnou geometrickou strukturu získalo záhy poměrně exkluzivní rezidenční charakter, a to díky rozvolněné vilové zástavbě, jíž se podařilo provzdušnit kompaktní blokovou síť. Na tuto regulaci navázalo v roce 1883 další, mnohem velkorysejší rozšíření města jižním směrem, jež zahrnulo i nivu Lužické Nisy. Zde vznikala jak kompaktní bloková zástavba, tvořená vícepatrovými takřka velkoměstskými domy v širším centru, tak i rozvolněná vilová výstavba charakteristická pro zástavbu ve vyvýšených polohách, poskytujících působivý výhled i zdravé klima. Do jižní partie města, prakticky na tehdejší hranici, bylo situováno také nádraží (1888), o jehož zřízení jablonečtí obchodníci usilovali velmi dlouho. Tím byla regulace města prakticky ukončena a získalo víceméně svou dnešní podobu. Stále téměř nezastavěný prostor Horního náměstí město zamýšlelo využít pro novostavbu katolického kostela a uvažovalo se zde i o umístění městského divadla a další budovy uměleckoprůmyslové školy, k čemuž však nakonec nedošlo.

Specifický zahradní ráz Jablonce ovlivnil charakter místního průmyslu, který víceméně fungoval na principu rozptýlené manufaktury a také zákaz výstavby průmyslových objektů uvnitř města. Posledním nově založeným provozem tak byla továrna firmy Jäger z roku 1904 v ulicích Průmyslová a Větrná.

text

Vyvrcholení urbanistického vývoje města představovala meziválečná regulace centra, jež mu měla vtisknout velkoměstský výraz. Během ní byla postavena nová radnice (1933) a dotvořeno Horní náměstí (Gewerbeplatz) se Zascheho kostelem Nejsvětějšího srdce Ježíšova (1931) a Metznerovou kašnou (1930).  Tím došlo k dovršení neopakovatelné a jedinečné urbanistické skladby tří kaskádovitých náměstí s nepřehlédnutelnými dominantami tří věží – staré i nové radnice a katolického kostela.

 

Pohled na Jablonec v roce 1931

Realizováno v rámci projektu „Jablonec nad Nisou a Jelení Hora – opět spolu“, který je spolufinancován z Programu Přeshraniční Spolupráce Interreg V-A Česká republika-Polsko prostřednictvím Euroregionu Nisa.