Nejnáročnějším podnikem, financovaným městem, byla nová radnice. Spolu s ostravskou (postavenou v letech 1925–30) je nejreprezentativnější meziválečnou radniční budovou na území někdejšího Československa. Monumentální, samostatně stojící čtyřkřídlá budova s hranolovou věží s hranolovým nástavcem při jihozápadním nároží dominuje Mírovému náměstí a představuje jednu z nejvýraznějších dominant Jablonce. Do její stavby Mírové náměstí sloužilo k pořádání trhů, ale také k parkování.
Hlavním impulzem pro výstavbu byla skutečnost, že stará radnice na Dolním náměstí již zoufale nevyhovovala potřebám moderního a dynamicky se rozvíjejícího města a nezanedbatelnou roli sehrála i snaha o reprezentativní dotvoření centra, odpovídajícího významu Jablonce. To se projevilo mj. ve velkorysé soutěži na nové městské centrum, uspořádané v roce 1925, v jejíž propozicích se objevil i požadavek na začlenění nové radniční budovy. Zásluhu na tomto novém a komplexním přístupu k rozvoji města měl především tehdejší osvícený starosta Karl Richard Fischer. Na tuto soutěž pak navázala o tři roky později další veřejná architektonická soutěž s uzávěrkou stanovenou na 15. 3. 1929. V odborné porotě, která měla vyhodnotit zaslané návrhy, zasedli mj. starosta Fischer, architekt a zemský konzervátor Karl Friedrich Kühn a architekti Robert Hemmrich, Josef Zasche a Josef Ulbrich. Soutěž následně obeslalo 177 účastníků, mezi nimi i avantgardní architekti jako Hannes Meyer z Bauhausu, s nímž na projektu spolupracoval Arieh Sharon. První cena nakonec nebyla udělena, o druhou se dělil Karl Winter z Liberce a Karl Lehrmann s Karlem Kotraschkem z Mödlingu a o třetí Paul Voges z Drážďan, Josef Bothe s Fritzem Doleschalem z Mimoně a brněnský tandem Heinrich Fanta a Emil Tranquillini. Z dalších účastníků soutěže lze vedle již zmíněných jmenovat mj. ještě Viktora Löbla (Praha), Antona Valentina (Vídeň), Emila Röslera (Plavno), Fritze Schöna (Žitava), Felixe Voretsche (Drážďany), Leo Kammela (Vídeň), Ernsta Schäfera (Liberec) či Adolfa Foehra (Praha).
Nová radnice přitom nebyla zamýšlena pouze jako sídlo městské správy, ale měla zde sídlit též provozovny, jež by městu přinášely zisk, kavárna s terasou, restaurace, vinárna, městská spořitelna, dvacet obchodů a prodejní místnosti městských elektrických podniků a městské plynárny. Součástí budovy měl být také biograf, aby Jablonec konečně využil promítací licenci, kterou sice vlastnil, ale doposud nevyužil. Vítězem se nakonec stal liberecký architekt Karl Winter (1894–1964), přičemž nejdůležitější roli sehrály dva faktory. Půdorysné řešení a celková koncepce, blížící se Lehrmannovu návrhu a také skutečnost, že architekt působil nedaleko Jablonce a mohl být v případě potřeby snadno k dispozici. Winterův projekt prošel v průběhu soutěže a následné realizace řadou úprav, které dokumentuje rozsáhlý konvolut plánů a studií, uchovávaný ve stavebním archivu města. Architektonické řešení radnice je ovlivněno moderním purismem, nicméně s nepřehlédnutelnými tradicionalistickými prvky. Podobu stavby inspirovala koncepce gotických a renesančních italských radnic, které Winter poznal během své studijní cesty po Itálii. Polyfunkční objekt, který ve svých útrobách pojal jak sídlo samosprávy, tak i provoz společenských zařízení, mj. kavárny, kina či restaurace tak může být zdárným příkladem dnešním administrativním budovám. Nejreprezentativnějším prostorem byl slavnostní zasedací sál prostupující druhým a třetím podlažím jižního křídla, vybavený stylovým nábytkem a galerií pro návštěvníky. Horizontálně je sál členěn pásy v omítce, zakončenými geometrickým vzorem, tvořícím pendant mohutnému čelnímu reliéfu s motivy jabloneckého průmyslu, společnému dílu Karla Wintera a Franze Huba. Mezi architektonicky nejzajímavější a nejpůsobivější části interiéru patřily doplňkové komerční prostory – vinárna, restaurace, kavárna a také kino, které ovšem po roce 1945 bohužel zanikly. Navzdory tomu si však si radnice dodnes zachovala řadu původních dispozičních celků, jednotlivých prvků a detailů i technických kuriozit v čele se stále funkčním oběžným výtahem.
