Jablonecký centrální hřbitov patří mezi nejbohatší, i když dosud oficiálně opomíjené svědky minulosti města, a to i přes řadu nenapravitelných zásahů. Není jen „běžným“ pietním místem, ale doslova pokladnicí funerální architektury první třetiny 20. století.
___

Dlouholetý zájem lokálních patriotů i odborníků z řad historiků, architektů a vlastivědných badatelů (jak to bývá, většinou nadšených jednotlivců) v poslední době začíná přinášet viditelné plody. A týká se to nejen hřbitova centrálního, ale i ostatních pohřebišť – těch dosud existujících i zlikvidovaných. Základní podmínkou pro to bylo vytvoření pasportu jabloneckých hřbitovů a jeho naplnění dlouhodobě sbíranými i nově získanými daty k jednotlivým hrobům a pohřbeným osobám.

Mapu hřbitova (pasport) najdete v odkazu zde

Příklady významných hrobek/osobností:

 

1. Karl Kral (hrobka Pfeiffer-Kral)
Jedna z nejkrásnějších a i architektonicky a materiálově nejhodnotnějších hrobek. Podle dobových zdrojů byl pohřeb JUDr. Karla Krale asi největším v historii Jablonce.

___

2. Rodina Schlevogtova
Jméno Schlevogt se zapsalo do historie Jablonce, zejména do výroby a obchodu s uměleckým sklem vícekrát. Šlo o Curta Schlevogta, jeho syna Henry G. Schlevogta a jeho dva potomky: Ingrid Schlevogt a Pierre Ch. Schlevogt. Rodina usazená v Jablonci a pevně spojená s místní sklářskou „industrií“ napsala jedny z nejzajímavějších kapitol našeho města. V moderní a velmi netradičně řešené hrobce z přelomu třicátých a čtyřicátých let od italského sochaře Maria Petrucciho (pro Schlevogtovu firmu navrhl mj. působivou skleněnou plastiku „Racek na vlně“, kterou vyráběla sklárna Josefa Riedela v Polubném), nakonec vinou dějinných peripetií spočinula během válečných let pouze manželka Curta Schlevogta Emilie.  Hrobka je následkem vandalství kovosběračů bohužel značně poškozená.
___
3. Se jménem jednoho z nejvýznamnějších architektů předválečného Československa, jabloneckým rodákem Josefem Zasche je spojen i náš třetí tip: hrobka rodiny Scheiblerovy. Továrník Josef Scheibler byl vlastníkem tzv. estamperie, tj. lisovny kovů ve vnitrobloku domu č. 37 v Podhorské ulici, který byl zároveň i jeho rodinným sídlem. Byl to podnikavý člověk a všestranný milovník života, módy i pokroku (svůj původně novorenesanční dům nechal kolem roku 1900 přestavět v secesním stylu od architekta Roberta Hemmricha, v zahradě u domu vybudoval botanickou zahradu s bazénem, byl mj. štědrým donátorem stavby starokatolického kostela od arch. Zascheho). Rodinnou hrobku majestátních rozměrů, ale střízlivého řešení nechal navrhnout od Josefa Zascheho na prominentním místě hřbitova – v křížení cest u centrálního kříže.
___