V průběhu procházky, na kterou se vydáme od bývalé fary kostela sv. Anny, můžeme sledovat postupný vývoj jablonecké architektury, od baroka až po meziválečné období. Pozornému návštěvníkovi nejspíš neunikne, že mu společníka na cestě dělají červené korálky zasazené přímo v dlažbě, které vás celou trasou provedou.

Procházku si můžete navíc zpestřit questem (”hledačkou”) pro děti i dospělé. Průvodce hrou ke stažení zde nebo k vyzvednutí v turistickém infocentru v Domě Scheybalových, kde trasa začíná.

TRASA „Korálková procházka Komenského ulicí“ je DOSTUPNÁ také v digitálním audioprůvodci SMARTGUIDE

Uvolněná atmosféra fin de siécle se v Jablonci projevila nebývale silně. To bylo zapříčiněno místním bižuterním průmyslem, který musel rychle reagovat na aktuální módní proudy. Zdejší secese má ovšem specifický ráz a nelze tak hovořit o její čisté podobě, ale spíše o modernější, módnější variantě historismu. Zaměření místního průmyslu se následně odrazilo i v architektonickém řešení jednotlivých budov, které se vyznačují filigránskými fasádami, často s bižuterní, pasířskou a sklářskou tématikou. Na přelomu 19. a 20. století se tak Jablonec odívá do nového architektonického hávu. Pozornost si zaslouží zejména mimořádně plodný Robert Hemmrich (1871–1946), který je autorem většiny exportních domů i továrnických vil a s trochou nadsázky lze říci, že právě on prakticky vystavěl Jablonec a vtiskl mu dnešní tvář. S řadou jeho staveb se tak můžeme setkat i v Komenského ulici, která představovala jednu z hlavních jabloneckých tepen, což potvrzovala i tramvajová linka, zprovozněná v roce 1900 z Lipové ulice přes Mírové náměstí a Podhorskou do Novoveské ulice o délce 1,7 kilometru. V průběhu naší procházky, na kterou se vydáme od fary, tak můžeme sledovat postupný vývoj jablonecké architektury, od baroka až po meziválečné období.

text

Bývalá fara (1. zastavení)

Nejstarší etapu města reprezentuje fara s kostelem a někdejším zájezdním hostincem, dnešním hotelem Zlatý lev.

Bývalá fara z poloviny 18. století, s neorenesanční fasádou z 19. století, je unikátně dochovaným pozdně barokním domem. Svou dnešní podobu získala po polovině 19. století, kdy vedle nové fasády došlo k nahrazení původní mansardové střechy stávající valbovou. V objektu žili od šedesátých let 20. století manželé Jana a Josef V. Scheybalovi, významní badatelé na poli etnografie a dnes je zde městská galerie a informační centrum. Součástí areálu je i cenné sousoší Agónie v Getsemanské zahradě a Loučení Krista s Pannou Marií z roku 1829 vytvořené pravděpodobně Ignácem Martincem pro Ferdinanda Hübera a jeho syna, obchodníky s přízí z Rádla. Inspiračním zdrojem bylo v tomto případě sousoší Getsemanské zahrady v poutním areálu v Jiřetíně pod Jedlovou.  Do Jablonce bylo transferováno z důvodu vážného poškození v původním umístění před domem čp. 66 v Rádle a vhodně tak dotváří areál fary s kostelem.

Hotel Zlatý lev čp. 19 byl postaven jako krčma již v polovině 17. století a patří tak k nejstarším dochovaným jabloneckým domům. Ještě na mapě stabilního katastru (1843) je objekt vyznačen jako spalný. Klasicistní, kamenný střední a severní trakt pochází z první poloviny 19. století. V roce 1906 bylo ve východní části severního traktu vybudováno dvouramenné schodiště do podkroví a do přístavby hotelové části, která byla zřejmě alespoň částečně postavena na suterénu zde původně stojícího klasicistního domu (přístavba arch. Robert Hemmrich). V roce 1905 se uvažovalo o zřízení koncertní haly pro místní pěvecký soubor (Sänger Halle), situované do prostoru dnešního parkoviště pod hotelem. Projekt vypracovaný Arwedem Thamerusem (1856–1936) však nakonec nebyl realizován.  V roce 1935 byla provedena vestavba do podkroví (Karl Wander), která nahradila jednoosé vikýře, a byly provedeny další úpravy v interiérech. V roce 1964 byly při bouracích pracích objeveny dvě kovářské výhně. Další stavební úpravy byly prováděny po roce 1980 (mj. bylo nahrazeno roubení jižní části škvárobetonovými tvárnicemi). Z této rekonstrukce pochází kamenné prvky vstupní rampy a schodiště i vitráže. Při rekonstrukci roce 2001 byl nahrazen krov a mansardové římsy replikami, rovněž byl vyměněn historický trámový strop v jižním traktu a další prvky. Dále bylo provedeno zateplení a zásadní přestavba hotelové části, přístavba při východní fasádě a parkoviště na pozemku jižně od objektu.

Hodnotnou ukázkou neoslohové výstavby na území města je protější dům čp. 926 (dnešní Šenk U Zlatého lva), postavený v roce 1884 na základě projektu místního architekta a stavitele Franze Haslera (1851–1899) pro obchodníka s pálenkou Emanuela Lederera. Sousední, původně rovněž historizující dům čp. 1283 byl postaven v poslední čtvrtině 19. století a jeho investorem byl Joachim Jäger. Na počátku dvacátých let 20. století došlo k zásadní úpravě fasád v duchu nastupujícího modernismu dle projektu Roberta Hemmricha pro Otto a Emmu Zimmerovi.

Dalším příkladem neoslohové architektury je rozložitý neorenesanční dům čp. 543 postavený pro Antona Hübnera v roce 1887 jedním z nejvýraznějších architektů období historismu, působících v Jablonci, Franzem Haslerem.

 

Dům módy Alfréda Wünsche (2. zastavení) 

Zajímavě pojatý dům módy čp. 2466 se nachází na úzké parcele v Komenského ulici a byl postaven v letech 1924­–25 na místě staršího objektu pro Alfreda Wünsche Robertem Hemmrichem v tehdy módním stylu art déco.

Atypický je převýšený hluboký vstup, který má charakter zapuštěného „vestibulu“, po straně s polygonálním výkladcem, kontrastující s jinak symetricky pojatým průčelím. Značnou vertikalitu domu zdůrazňuje dekorativní vlys, rámující průčelí a poslední podlaží nad kordonovou římsou, vrcholící frontonovým štítem.

text

Linkeho dům (3. zastavení)

Pozoruhodný, soudobou německou expresionistickou architekturou (tzv. backsteinexpressionismus) ovlivněný objekt, představuje obchodní a obytný dům Gustava Linkeho čp. 544.

Dům byl postaven v letech 1929–31 na rohové parcele mezi dnešními ulicemi Máchova a Komenského na místě staršího, pozdně klasicistního dvoupodlažního domu a svými expresivně pojatými fasádami sleduje průběh komunikací. Třebaže se v jeho formálním řešení projevuje výrazně již zmíněný vliv expresionismu, jsou zde zároveň patrné klasicizující tendence, patrné v pravidelném rastru oken, či rytmizaci fasády mohutnými sdruženými pilastry, evokujícími vysoký řád. Expresivní výraz fasád podtrhuje i užití klinkerového obkladu, vyráběného ústeckým Spolkem pro chemickou a hutní výrobu (tzv. ústecké železité kabřince). Dobovým tiskem byl dům označován první moderní jabloneckou stavbou s tímto materiálem, zvoleným nepochybně záměrně jako ochrana proti drsnému podhorskému podnebí. První nerealizovanou variantu projektu vypracoval Rudolf Günter (1902–1984) v roce 1929 a vyznačuje se konvenčnějšími, spíše klasicizujícími formami s dominantní nárožní věží. Klinkerový obklad se zde měl omezovat pouze na okenní šambrány a meziokenní pásy na nárožní. Nakonec však padla volba na mnohem odvážnější návrh s celoklinkerovým obkladem a expresivně pojatými fasády. Motiv věže zůstal zachován, nicméně posunula se do středu průčelí obráceného do Máchovy ulice a elegantní křivkou na ni navazuje křídlo otočené do Komenského ulice s předsazenými balkony. Přízemí bylo vyhrazeno jednotlivým provozovnám a do obytné části domu, přístupné skrze schodiště a výtah, se vstupovalo skrze pasáž z Máchovy ulice. Zbylá patra byla obytná a měla prakticky identické dispoziční řešení. Na každém se nacházely dva tří a čtyřpokojové luxusní byty. Objekt je dodnes zachován ve velmi dobrém stavu až na parter, osazený nevhodnými plastovými výkladci a s libereckou Strossovou vilou představuje zřejmě nejkvalitnější ukázku expresionistické architektury na území Libereckého kraje.

text

Městský dům v Máchově ulici (4. zastavení)

Robustní nárožní objekt čp. 21 byl postaven městem Jablonec jako nájemní dům s lékárnou Červený kříž na místě staršího, klasicistního domu. Budova se vyznačuje pro Hemmrichovu tvorbu typickými formami geometrické secese, vycházející z motivů místního bižuterního průmyslu. Spolu s okolními objekty tvoří hodnotný architektonický soubor, výmluvně dokumentující dynamický rozvoj města v průběhu první poloviny 20. století.

Nepřehlédnutelný je rovněž dům čp. 595, postavený roku 1913 pro exportéry Karla a Ernsta Scheiblera opět na základě projektu Roberta Hemmricha v jeho charakteristickém stylu, umně kombinující geometrickou secesi s prvky barokizující moderny. Nejpoutavějším prvkem rozložitého domu je zapuštěný nálevkovitý vstup.

Ukázkou vytříbené neorenesanční architektury je dům čp. 992, postavený v roce 1886 na základě projektu Franze Haslera pro Carla Scheiblera. V roce 1929 pak prošel modernizací nedochovaný parter, jenž získal elegantní podobu se skříňovými výkladci dle návrhu Alberta Thameruse. Ve stejné době byl upravován a navýšen o střešní patro. 

text

Hotel Geling (5. zastavení)

Bývalý neorenesanční hotel čp. 446 si nechal v 80. letech 19. století na místě staršího domu postavit Gustav Geling na základě návrhu Franze Haslera a Antona Womatschky (sál). Jeden z nejvyhlášenějších jabloneckých hotelů, v němž nocoval i Franz Kafka, byl postupně rozšiřován a v roce 1902 k němu byla připojena secesní dependance.

V roce 1902 byla úzká proluka mezi hotelem a sousedním domem čp. 24 zastavěna secesní dependancí podle projektu Arweda Thameruse. V  roce 1910 zde nocoval Franz Kafka, který byl do Jablonce vyslán zaměstnavatelem, aby na veřejném vystoupení ve zdejším sále místním průmyslníkům osvětlil výhody pojištění.  Honosný sál, představující nejcennější část budovy byl vedle přednášek a plesů využíván do stavby městského divadla také k divadelní produkci. Hotel byl v roce 1944 prodán rodinou Gelingů Hermannu Winklerovi, provozovateli známé kavárny Winkler v libereckém paláci Nisa, kterému byl dům po roce 1945 konfiskován. Mezi lety 1951 až 1990 budovu provozoval státní podnik Restaurace a jídelny, který ho poté prodal družstvu Tourgent. V 90. letech zde proběhly demoliční práce, při kterých zaniklo jeviště sálu a hospodářské křídlo ve dvoře. Po celou 2. polovinu 20. století byl objekt pouze utilitárně využíván a upravován, takže do roku 2010 dokonce figuroval na Seznamu nejohroženějších kulturních památek ČR. Teprve díky projektu na konverzi došlo k jeho záchraně, a to prakticky na poslední chvíli.

Protější neorenesanční dům čp. 23 s bohatě dochovaným souborem architektonických prvků náleží k nejhodnotnějším příkladům historizující architektury na území města. Investorem domu byl exportér a regionální politik Eduard Dressler a vypracování projektu se zhostil již několikrát zmíněný stavitel a architekt Franz Hasler.

text

Dům bratrů Zascheových (6. zastavení)

Rozložitý dvojdům čp. 493 a 568 byl postaven v roce 1914 pro pasíře Oskara a Ernsta Zasche, autorem projektu byl doyen jablonecké architektury, Robert Hemmrich.

Mohutný, symetricky komponovaný dům s obchodním parterem a dvojicí robustních arkýřů vrcholí nástavbou se sdruženým štítem. Z architektonického hlediska se na fasádách objevuje pro Hemmricha příznačná kombinace doznívající secese a barokizující moderny. V interiérech se pak dochovala celá řada původních prvků, mj. secesní výtahová šachta. 

text

Jizera (7. zastavení)

Nárožní secesní činžovní dům čp. 407, zvaný Jizera, dříve s kavárnou Café Habsburg, byl postaven v roce 1908 podle projektu Roberta Hemmricha ve stylu geometrické secese. Svou dominantní polohou zásadně ovlivňuje centrum města. 

Po roce 1918 byl název kavárny změněn na Café Metzler. Prostor někdejší kavárny se nacházel v prvním patře a zdůrazňoval ho dlouhý průběžný balkon. Do kavárny se vstupovalo původně skrze honosný a náročně koncipovaný vstup na nároží objektu. Nejvýraznější stavební úprava domu proběhla v 60. letech 20. století, kdy byla kompletně odstraněna secesní výzdoba fasády, včetně původních okenních a dveřních výplní (až na poslední patro). Původní štukovou omítku nahradila cementová omítka se skleněnou mozaikou. Zachováno tak zůstalo donedávna prakticky beze změny pouze poslední podkrovní podlaží a také nárožní segmentový štítek (včetně zdobného secesního klempířského prvku), na němž bylo původně umístěno historické označení kavárny a část domu určená k bydlení. Při těchto úpravách byl rovněž výrazně pozměněn interiér domu v komerční partii (výšková úroveň podlah, truhlářské a zámečnické prvky). Nedávno proběhla náročná rekonstrukce, která domu opět navrátila historický vzhled.

Naši krátkou architektonickou procházku pak zakončíme u protějšího, pohledově exponovaného a rovněž nárožního domu čp. 485, postaveného v letech 1898–1900 pro Ameliii Gaudek Arwedem Thamerusem. Ten je typickým příkladem jablonecké secese, kdy se jedná stále ještě o neoslohový městský dům, oživený ovšem již elegantním florálním secesním dekorem, typickými maskarony a také poněkud nezvyklým motivem sov.

text

Poslední zastavení naší Korálkové procházky vás dovede až na Mírové náměstí, kde už je na dohled monumentální budova jablonecké radnice.

 

Realizováno v rámci projektu „Jablonec nad Nisou a Jelení Hora – opět spolu“, který je spolufinancován z Programu Přeshraniční Spolupráce Interreg V-A Česká republika-Polsko prostřednictvím Euroregionu Nisa. Více o projektu zde. 

 

Mapa: